Mýtus jménem Moravské sudové
Na tomto místě mi však dovolte malou vsuvku: Mýtus Chateau se zrodil až v polovině 19.století, kdy vlastnictví vinic patřilo k těm nejmódnějším výstřelkům a Médoc v době vinobraní připomínal promenádu na Champs-Élysées. Přesto se v roce 1855, kdy byla stanovena kritéria pro klasifikaci akvitánských vín, vyskytuje slovo Chateau jen pětkrát. Většina vín je uvedena pod svým názvem (např.Mouton), následuje jméno obce a pak i majitele. Ono Chateau se používalo jen v případě, kdy na statku existovala budova připomínající zámek. Což je příklad Beychevelle či Latour. Jenže to slovo docela zabíralo, a tak si většina chudších vinařů začala ke svým domkům stavět alespoň malou věžičku. Zámku podobná budova ale nikdy nebyla a ani není podmínkou pro název Chateau. Vinařství dokonce nemusí mít žádnou budovu. Jediné, co rozhoduje, je, zda je podnik funkční. Chateau budiž pouhá obchodní značka, která mnohdy kvalitu ani nezaručí. Ale zpět do 17.století. Do té doby kupovala Anglie víno z Bordeaux jako hromadnou komoditu. A právě v roce 1660 označil předseda regionálního parlamentu v Bordeaux, majitel Haut Brion Arnaud Pontac, svá vína zřetelnou obchodní značkou, což lze považovat za počátky marketingu. Pan Pepys si toho všiml až za tři roky, čemuž se není co divit, vždyť to přece bylo víno z Bordeaux, jako vždy. A to byl prosím velmi všímavý člověk – vždyť je považován za londýnského kronikáře. Napsal v podstatě jen jedno dílo, a to byl deník, který začal psát 1.ledna 1660. Je vlastně prvním spisovatelem literatury faktu.
O 350 let později mám pocit, že dnešní Praha je co do vína podobná Londýnu 17.století. Jen namísto „víno z Bordeaux“ vidím upoutávky na jiný typ hromadné komodity: „moravské sudové.“ Sedím v běžné české restauraci a objednávám si sklenku toho moku. Nehodlám si nic zapisovat, ale chci vědět to samé, co Samuel Pepys. Kde a kdo víno vyrobil. Odrůdová identifikace mne nemůže uspokojit. Mezi veltlíny či modrými portugaly je přece značný rozdíl vyplývající z podloží, klimatu či technologie. Navíc mnoho takto anonymních vinařů nutí svá vína pomocí umělých kvasinek, aby konvertovala k odrůdám, které jsou zrovna v módě. Můj dotaz „odkud je to víno“ pana číšníka dohnal k popudlivé ironii, která se projevila tím, že zády ke mně a na odchodu od mého stolu jen kamsi do prostoru zařval: “Z Moravy, máš to tam napsaný.“ Morava není tak velká jako Akvitánie, pravda, přesto chci vědět alespoň podoblast. Pan číšník je tady ale od toho, aby vydělal peníze, nikoli aby byl k službám klientovi, od kterého ty peníze doluje. Majitel či vedoucí provozu určitě ví, kdo mu víno prodal, ale jaksi to zapomněl to uvést v (ne)vinném lístku. Napadá mne jediný možný původ tohoto problému: za všemocný slogan „moravské sudové“ či „víno z Moravy“, popřípadě nedejbože „stáčené víno“ se schovávají nepoctiví vinaři, kteří ani nechtějí, aby jejich vína továrního typu měla průkaz totožnosti. Z tohoto bludného kruhu nás může vyvést jedině spotřebitel. Tedy my všichni. Vždyť víno nám projde celým tělem odshora až dolů! Chtějme tedy vědět, čím vyplňujeme své vnitřnosti!
Martin Severa
Víno prodávané v supermarketu obsahuje mléko
Víno je živý organismus. Obsahuje několik stovek různých druhů látek, většinou ve stopovém množství, které neustále bojují mezi sebou a rvou se i o trochu toho kyslíku, který v lahvi zbyl. V aroma pak cítíme látky, které ve víně nejsou, přesto je víno umí velice přesvědčivě napodobit: citrusy, fialky, lesní ovoce, kopřivy atd. V chuti pak nalézáme hořkou čokoládu, sušené švestky, ostružiny či višně. A ochutnáme-li po roce stejnou šarži, víno nikdy není stejné. Mění se. Někdy zvítězí sušené švestky nad lesním ovocem, někdy se objeví zcela jiné aroma a jiná chuť – výsledek toť boje mezi konkurenty. Jedna z látek, která ve víně nikdy nevznikne je mléko. A přesto se na jedné lahvi tuto informaci dočtete. Zakoupil jsem ji v prodejně Tesco v Dolních Břežanech. Chablis, dovoz z Francie (jak jinak). Jednoduché víno, které si na nic nehraje, příjemné denní pití. A asi také hodně zdravé, ovšem nikoli kvůli vitamínům či taninům. Na zadní pomocné etiketě pro české spotřebitele je napsáno: obsahuje siřičitany a mléko. To první slovo je v pořádku, to druhé práce diletanta. Aniž bych něco vysvětloval, uchýlím se k prosté citaci: „Jablečno-mléčné kvašení je biochemický proces, při kterém se mění kyselina jablečná na kyselinu mléčnou a oxid uhličitý.“ Nutno dodat, že tento proces může, ale nemusí ve víně nastat – vše záleží na vinaři. Marně jsem tuto větu citoval osobě mně blízké, vína neznalé. „Já prostě víno s mlékem pít nebudu,“ zněla odpověď. Zaklínadlo „psali to přece v novinách“ pořád platí. Jediné, co mne může těšit, že dovozce Neubauer a syn, který na svých stránkách tvrdí, že chce být mezi nejlepšími co do výběru vín, spolehlivosti a servisu, si alespoň trochu nařezal větev, na které sedí. Neboť právě on je za takovou informaci zodpovědný. A potravinářská inspekce? Ta má dost starostí s falešnými lhůtami spotřeby, salámy bez masa či jogurty „bez tuku se zvýšeným obsahem vitaminu A“. Dodatek: Obchodníci brutálně hřeší na to, že českému národu je úplně jedno, co jí a pije, hlavně když to moc nestojí. Jídlo je primárně na to, aby se jím zacpal žaludek a víno na to, aby se motala hlava. To, že by mohlo vkládání uhynulých živočichů do dutiny ústní či polknutí ušlechtilé tekutiny zvyšovat kvalitu života, nás ještě nenapadlo. Jistěže, šetříme všichni. Jenže potraviny nám projdou celým tělem. Tak se k nim chovejme s úctou. Martin Severa
Martin Severa
Pryč s českým Merlotem, ať žije Vavřinec a vlašský salát se dvěma r
Můj dědeček byl ročník 1897 a svou pubertu strávil v zákopech na frontě. Můj otec 1927 a pubertoval za okupace. Moje puberta pak přišla se vstupem Varšavských vojsk, což byla docela „výhoda“, protože jsme byli na jedné názorové lodi s rodiči a nadávali na Rusáky. Když jsme je porazili v hokeji, vzájemně jsme se objímali a na pubertální odpor nebyl čas. Ani v následné normalizaci. Čímž ovšem nechci popírat obsah filmu Občanský průkaz, kde nespoutanému řádění hormonů nezabránil ani tatínek hrdina. No, lepší generační posloupnost byste si nemohli přát...
Martin Severa
Voda pro psa a světová česká kuchyně.
První restauratér, který si dal jako moto svého byznysplánu „Pro zákazníka všechno“, byl Caesar Ritz. Shodou okolností jsem nedávno navštívil jeho rodnou vísku Niederwald ve švýcarském kantonu Walis, tak si to pamatuju. A vy si možná pamatujete na obdobný slogan, se kterým přišli za socialismu naši soudruzi. Náš zákazník náš pán. Jenže křičet do světa nějaké heslo nestačí. Navíc, u nás to tehdy bylo dosti složité, protože v červenci se namísto sezónní zeleniny podávala čalamáda, a co se neprodalo v pátek, z toho se v pondělí udělal český karbanátek.
Martin Severa
Svobodu medvědům
Existuje typ vína, pro které se nadchnete v místě. Když ho přivezete domů, bezradně sedíte nad otevřenou lahví a po odchodu hostů, kteří si raději řeknou o kávu, ho vylejete do záchodu. Pro mnohé je takovým příkladem řecká retsina či jiné nápoje, například aperitiv uzo nebo francouzský pastis. Mluvím tady o chuťových zvyklostech nikoli o nekvalitních nápojích. V domorodém kraji mají tradici a nám nechutnají, protože jsou jiná. Jiný je ale i svět, který je obklopuje. A když se vydáváme do neznámých krajů, chceme ten svět přece poznat, odnést si zážitky a podělit se o ně se svými přáteli. Většinou se tak děje prostřednictvím fotografií. Já to zkouším s vínem. Když se napiju, vybaví se mi vůně toho kraje a ve svém vnitřním světě si díky chemickým procesům prožiju hezké chvíle intenzivněji než při pohledu na nevonící fotografii. A vůbec mi nevadí, když mým hostům víno z onoho kraje nechutná. Oni tam nebyli.
Martin Severa
100.výročí dvojího povstání šampaňského lidu
Letos na jaře je tomu sto let od „dvojího“ povstání vinařů kraje Champagne. Tradiční bublinkový nápoj známe všichni, jeho historie už tak známá není. Bublinkové víno existovalo dávno před Domem Perignonem, ale ještě to nebylo to pravé šampaňské. Jeho svěžest a aroma rychle vyprchaly, a tak se muselo co nejdřív strčit do lahví. Na to však bylo příliš mladé, a tak chtělo rychle ven. Rozbíjelo tenké lahve anebo vystřelovalo špunty. Vinaři o něm říkali, že je ďábelské anebo skoč špuntové.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Další případ zpožděné dodávky zbraní. Česká firma se soudí na Ukrajině
Premium Vztahy mezi Českem a Ukrajinou nejsou vždycky idylické. Svědčí o tom soudní spor, na který narazila...
Světlušky mění válčení ve městech. Nové drony snížily počet padlých Izraelců
Premium Jen několik decimetrů velký přístroj může znamenat revoluci městské války: minivrtulník, který...
Dva ruští vojáci se doznali k trojnásobné vraždě na Ukrajině
V okupované části Chersonské oblasti na jihovýchodu Ukrajiny zadrželi dva ruské vojáky, kteří se...
Architektonickou cenu EU získal univerzitní pavilon, blízko byla i ostravská galerie
Studijní pavilon Technické univerzity v německém Braunschweigu se stal vítězem prestižní...
- Počet článků 18
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1434x